Z Kuchařky pro supertáty Ondřeje Holinky

Věděli jste, že 2. pád slova sýr vlastně neexistuje? Tedy alespoň u nás doma se absolutně nepoužívá, protože bez koho čeho – bez dobrýho sýra to prostě nejde!

Ještě před vydáním kuchařky se mě jedna milá paní redaktorka ptala, bez čeho si nedokážu představit život muže na mateřské (terminus technicus pro muže je dovolená rodičovská, nikoliv mateřská, ale tohle jsem stejně jako spoustu dalších věcí přebral od ženských – sousedek, manželky, tchyně, kamarádek ženy, moderátorek z pořadů pro maminky atd., takže omluv mou nepřesnost, táto). Zapeklitá otázka. Bez mé drahé půlky? Bez jednorázových plín? Bez sociálního kontaktu? Ne. To všechno bych přežil. Tenkrát jsem odpověděl, že na mateřské nutně potřebuju dvě věci – špunty do uší (na dlouhý cesty autem a když si kluci hrajou v obýváku, zatímco já zrovna vařím) a nikdy nekončící zásobu dobrýho vína! Jak jsem byl ale tehdy skromnej (a bláhovej)! S rostoucíma dětma, a já mám doma tři dost hlučný kluky, rostou i jejich potřeby, a hlavně nároky na tatínka, takže top list věcí, který nutně potřebuju, se navýšil asi o 150 dalších, super nutnejch, položek.

ČERNEJ OBCHOD SE SÝREM

Já jsem vyučenej kuchař, a díky bohu za to. Vůbec si nedokážu představit, jaká by to byla řehole, kdybych se neuměl chopit pánve a vařečky. Naštěstí chutě dětí jsou napříč zemí dosti podobný, a tak ti na začátek, táto, stačí, když vypiluješ pár oblíbených jídel, ke kterým budeš postupně přidávat další, a máš vyhráno. 

Základem každýho supertáty je následující znalost: koupíš těstoviny, přečteš si návod na obalu a podle něj těstoviny uvaříš. Dobrý co? Tím to ale nekončí. Další nutnost: domácí kečup z Kuchařky pro supertátu, nebo z internetu, a nakonec úplná nezbytnost: aplikace sýrů nejrůznějších druhů. Neznám dítě, který by nemělo rádo červený špagety. Naši kluci je samozřejmě milují, ale oni už jsou to pacholci vybíraví, takže jestli si myslíš, že je opiju eidamem, když oni dobře vědí, že na ně patří parmazán, tak se teda pleteš! 

A vůbec jsou u nás sýry doma v kurzu. Jak jde ta doba kupředu! Vždyť já si sýrů naučil cenit až v době, kdy jsem potkal ženu, a ta se jich dožadovala právě k dobrému vínu. Naši kluci si klidně k večeři, když jsem zrovna z nějakýho důvodu mimo domov, připraví sýrový prkýnko. No fakt! Nivu, eidam, parmazán a další sýry pěkně na plátky, Hermelín na trojhránky a k tomu podávají rohlík na kolečka. Jednohubky ozdobené sýry si pak navzájem prodávají, takže u nás černej obchod se sýry opravdu jede! Z nějakýho důvodu ten s nivou stojí vždycky koruny dvě, místo jedné, nebo je to „speciální“ cena pro tatínka. 

Moji kluci nejsou vybíraví a za to jsem opravdu rád, taky jsem rád, že si čas od času zahrají na kuchaře, a nechají mi prostor pro moje radosti. Sýrový prkýnko v jejich podání je opravdová specialita a dožadují se jí i návštěvy (vše samozřejmě zpoplatněno), takže kdyby se mě dneska ta paní redaktorka zeptala, bez čeho by to momentálně na mateřský opravdu nešlo, tak bez fochu plnýho dobrých sýrů!